Gautama Buddha

BUDDHA GÓTAMA^[1] (621 – 543 př. n. l.)

Velký mudrc z Indie. Zakladatel buddhismu

Místo a doba narození. Rodina. Legendy

Místo narození – sever Indie, himálajské knížectví Nepál s hlavním městem Kapilavastu. Datum narození: byla nalezena urna s popelem Buddhy a na ní data: 621 – 543 př. n. l., podle kterých Buddha žil 78 let. Ústní legendy praví, že žil 100 let a 78 let učil. Gautama se narodil na začátku května, za úplňku. Jeho rodiče pocházejí z královské rodiny Šákja: otec Šuddhódana a matka Mája. Úplné jméno prince: Gótama (přinášející vítězství) Šákjamuni (Šákja – patrimoniální jméno, muni – mocný v milosrdenství, osamocení a tichu) princ Kapilavastu Siddhártha (ten, kdo splnil svůj účel).

Buddha není jméno. Znamená to stav vědomí toho, kdo pochopil Pravdu a ovládl nejvyšší Moudrost. „Buddha v přesném překladu znamená osvícený.“ (Dopisy Heleny Roerichové. Sv. 1, s. 447)

Jméno Buddhy, stejně jako ostatních Velkých Mudrců, je opředeno legendami. Jedna z legend říká, že Buddha si vybral Máju, coby nejčistší z žen, jako svou matku a vstoupil do jejího těla v podobě nádherného bílého slona. Obraz bílého slona je v indických tradicích symbolem narození Božského Avatára Višnu (Avatár – Božská Inkarnace). Další legenda vypráví o tom, že velký Riši Atiša, poustevník, který žil v Himálaji, přišel pozdravit novorozeného Bódhisattvu (syna nebeského Buddhy). Podle zvyků té doby se pátý den po narození Bódhisattvy shromáždilo v královském paláci 108 mudrců-Bráhmanů, aby dali princi jméno a předpověděli mu osud. Nejmoudřejší z nich předpověděli, že se princ vzdálí od světa, když uvidí čtyři znaky: starého muže, nemocného, mrtvého a poustevníka, a že se nakonec stane Buddhou.

Princ Siddhártha byl vychováván jako dědic trůnu. Užíval si všech radostí, které dává krása, zdraví, moc, bohatství. Když dosáhl dospělosti, oženil se s krásnou dívkou. Byl chráněn všemi možnými způsoby před bídou a utrpením. Čtyři předvídaná setkání ho přivedla k lidskému utrpení a donutila ho změnit svůj osud. Princ pocítil neodolatelnou touhu objevit příčinu lidského utrpení a rozhodl se opustit palác, rodiče, svou milovanou ženu, novorozeného syna.

Hlavní milníky života

Ve věku 24 let (podle jiných zdrojů – 29 let) princ opustil palác a vydal se putovat světem. Kráčel cestou čistého života, hlubokého přemýšlení, obrovského soustředění mysli. V té době vzrušovalo mnohé obyvatele Indie duchovní hledání. Stovky lidí, starých i mladých, opouštěly své domovy s cílem hledat duchovní osvícení a stávaly se poustevníky při hledání mudrců, kteří by jim pomohli najít skutečný život. Mezi poustevníky našel princ zkušené učitele. Seznámili ho s filozofickým učením, se způsoby rozjímání a kontroly nad tělem. V ničem však nenašel tu nejvyšší pravdu darující vysvobození z utrpení. Několik let žil tak, jak obvykle žili asketové. Putoval lesem, chodil z jedné vesnice do druhé a živil se almužnou. Byly to roky přísné askeze. Aby dosáhl osvícení a našel Nejvyšší Pravdu, podstoupil nejtěžší zkoušky. Nechránil se před spalujícím sluncem, před deštěm, před hmyzem. Odmítal i minimum jídla, dokud neztratil vědomí. Gautamu přesvědčila vlastní zkušenost, že askeze nemá žádný smysl, a definoval ji jako falešnou cestu, čímž si znepřátelil askety.

Podobně jako jiní velcí asketové byl i Buddha podle legendy vystaven strašným pokušením, jimiž se vládce démonů, duch zla Mára, snažil zmařit jeho úsilí. Legie zlých géniů našeptávaly Siddharthovi slova pochybností. Strašné příšery obklopily asketu. Zástupy okouzlujících Apsar, dcer Máry, se snažily podmanit Gautamu smyslnými pohyby a sliby. Nejvyšší z démonů sliboval Buddhovi všechna království země a jejich slávu, pokud se vzdá hledání moudrosti. Poté, co Šákjamuni překonal všechna pokušení, dosáhl nejvyšší moudrosti a získal osvícení. V Bódhgaja, v posvátném háji na březích řeky, v místě zvaném Uruvéla, došlo k Vyššímu Osvícení, které tak dlouho hledal. Ve 29 letech získal dokonalé Znalosti a Pravou Moudrost a stal se Buddhou. Jeho mysl se stala čistou a nasměrovala se ke skutku, který měl vykonat.

V buddhistických legendách se také vypráví o putování Učitele mimo území Indie – do Tibetu, Сhotanu a na Altaj. Starověké legendy hovoří o velké tajné cestě Buddhy po Asii, o jeho návštěvě Bílé hory (Běluchy) na Altaji. V posvátných knihách je důkaz, že před kázáním v Benáresu získával Buddha tajemství moudrosti v Himálajském Klášteře.

Své první slavné kázání o základech svého učení Buddha uskutečnil v parku poblíž Benáresu. Brzy se kolem něj vytvořila komunita, která rychle rostla. Do komunity byl přijat každý – bez rozdílu kast, pohlaví, majetkových poměrů. Mohlo se do ní svobodně vstupovat i z ní vystupovat. Příchozí pouze vyjádřil připravenost sloužit Buddhovu učení. Pokud se ten, kdo odešel, vrátil, položili mu jedinou otázku: „Neodmítáš?“ Vyloučením odmítání učení nikoho nezotročovalo. Pravidel bylo málo a jejich smyslem bylo zachovat plnou samostatnost žáků.

Buddha usiloval o radostný život v komunitě. Výuka začínala očistou srdce a vědomí od předsudků a špatných vlastností. Od žáků se vyžadovala mravní čistota a odmítnutí osobního majetku. „Pocit vlastnictví se nepoměřuje věcmi, ale myšlenkami. Můžete mít věci, a přesto nebýt vlastníkem.“ Buddha radil vlastnit méně věcí, jimž pak není třeba věnovat tolik času.

Do komunity přicházeli lidé i s celou rodinou. Nezbytnou podmínkou bylo mít jednu ženu a být jí věrný. Buddha se snažil vyhnout zákazům. Těm, kteří ho chtěli jíst, nebylo maso zakazováno. Zakázán byl alkohol.

Buddha přikazoval zdržovat se všeho negativního a podporovat vše, co je krásné. „Učím, Singho, takovému chování, které spočívá ve spravedlivých skutcích, slovech a myšlenkách, učím projevovat všechny ty stavy duše, jež jsou spravedlivé a nenesou zlo.“ Jeho cílem byl růst a rozvoj duší žáků, které se snažil spřátelit a vytvořit jim ty nejlepší podmínky pro dosažení vyšších znalostí. Když se žák, který se oprostil od všeho osobního, naučil ovládat své city, Učitel mu dával úkol a vedl ho do hloubky poznání. Buddha se snažil vychovat pracovníky společného blaha, tvůrce nového vědomí a prvozvěstovatele komunity, připravené nést Nové Učení. Posílal je do života jako učitele a zakladatele nových komunit.

Po dobu 45 let Buddha učil a stavěl komunity v údolí Gangy poblíž Benáresu. Legenda vypráví o tom, jak Gautama navštívil své rodné město, o jeho setkání se svým otcem, ženou, o zasvěcení jeho rodného bratra a syna do nového Učení, stejně jako o mnoha nových přeměnách králů a obyčejných smrtelníků, bohatých i chudých.

Ve věku 80 let dosáhl Buddha Nirvány^[2], a proto se na něj ve světě živých pohlíželo jako na mrtvého. Ve skutečnosti žil Buddha 100 let. Činnost učitele završil v Kušinagaře. Pozůstatky Buddhy byly spáleny.

Vnitřní Obraz Buddhy

„Nikdy neexistovala velká náboženská reforma, která by nebyla od počátku čistá. První následovníci Buddhy, stejně jako Ježíšovi učedníci, byli všichni lidé nejvyšší morálky.“ (Odhalená Isida. Sv. 2, s. 282).

„Bez váhání říkám,“ poznamenává Bartolomeo Saint-Iller – „že až na jedinou výjimku – Krista, není mezi zakladateli náboženství postava ani čistější, ani dojemnější, než postava Buddhy. Jeho život je dokonalý. Jeho ustavičné hrdinství je stejné jako jeho přesvědčení (…) On sám je dokonalým příkladem všech těch ctností, jež káže. Jeho sebezapření, jeho milosrdenství, jeho nezměrná dobrosrdečnost ho nezradí ani na chvilku (...) a když umírá v rukou svých učedníků, umírá s klidem mudrce, který žil celý život ctnostně“. (Odhalená Isida. Sv. 2, s. 291).

Učení

Základní myšlenka buddhismu zní: vše ve Vesmíru usiluje o neustálou obnovu. Žádná duše není neměnná, ona se neustále mění. Vše ve Vesmíru je podřízeno Zákonu Kauzality: ani lidé, ani Bohové nejsou výjimkami z tohoto univerzálního zákona. Bytost, která vytváří příčiny, za ně bude zodpovědná v tomto nebo v novém narození, které obdrží podle své karmy: dobrých nebo zlých myšlenek a skutků. „Neučím ničemu jinému než Zákonu Karmy.“ Buddha učil, že neexistuje samostatné „Já“, oddělené od života. A protože neexistuje samostatné „Já“, nelze říci, že něco patří mně. Uvědomění si zákona jednoty ve Vesmíru zpochybňuje pojem vlastnictví. Gautama Buddha dal světu Nauku Života, cílem které bylo naučit lidi používat Velké Pravdy v každodenním životě. Učil etiku života.

Buddha tvrdil, že zdrojem utrpení a všech problémů lidstva je zkalené vědomí, touhy a chtíče. Nevědomost je největší zlo a zločin. On objevil, že cesta, jak se zbavit utrpení, spočívá v osvícení vědomí, v postupném zdokonalování sebe sama. Poté, co Buddha otevřel cestu k této Pravdě, rozdělil ji na osm způsobů pravého chování, jimiž jsou: pochopení založené na poznání Zákona Kauzality, myšlení, řeč, jednání, žití, úsilí, bdělá pozornost, soustředění. Ušlechtilá osmidílná Cesta je cestou harmonizace smyslů a dosažení dokonalosti Archátu: soucitu, morálky, trpělivosti, odvahy, soustředění a moudrosti.

Deset překážek, nebo pout, leží v cestě k osobnímu poznání člověka: iluze osobnosti, pochybnosti, pověry, tělesné vášně, nenávist, připoutanost k Zemi, touha po potěšení a uklidnění, pýcha, samolibost, nevědomost. Jedině přetrhnutím všech těchto pout lze získat vyšší znalosti a dosáhnout osvobození – Nirvány. Uznání učení nestačí. Je třeba jej následovat v životě. Vše je dosažitelné pouze osobním úsilím, lidskýma nohama a rukama. „Nesmrtelnosti lze dosáhnout pouze neustálými dobrými skutky; a dokonalost bude dosažena pouze prostřednictvím soucitu a milosrdenství.“

Konat dobro a poznávat za účelem dosažení nesmrtelnosti – to nemá nic společného s Ušlechtilou Cestou. Nirvána je symbolem nezištnosti. „Život je nutno projít bez myšlenek na jakékoliv odměny a úspěchy. Jenom takový život je veliký.“ Základem Ušlechtilé Cesty je morální čistota. Dosáhnout nejvyššího cíle – Nirvány – lze cestou ctnosti.

Buddha učil poznávat Zákony Přírody a vlastní duše, nespoutávat se řetězy, vidět příčiny utrpení a umět je napravit dobročinným jednáním, samostatně docházet k Pravdě, ctít svou víru a nezavrhovat ostatní, nepopírat, sdílet znalosti s ostatními. Učil odvážnosti myšlenek a činů. „Myšlenka je nade vše.“ „Všechno se tvoří myšlenkou.“ Ona tvoří dobro i zlo. Učil, jak pojmout protiklady.

Buddha učil, že učení by mělo být vedeno v lidovém jazyce, pomocí srovnání, slavných příběhů a legend. Jeho řeč přesvědčovala silou jednoduchosti, srozumitelnosti.

Buddhovo Učení neobsahuje žádné násilí. „Vede ostatní, aniž by se uchýlil k násilí.“ „Nedopouští-li se násilí vůči žádné živé bytosti, je nazýván ušlechtilým.“

Buddha odmítá osobní uctívání. „Učení nezachraňuje proto, že ho dává Buddha, ale proto, že je osvobozující.“

Základním principem Učení je: hledej pravdu sám. Nevěř jen proto, že ostatní věří. Zkoumej to. Proto byly vítány otázky, svobodná diskuze o tom, co se vyučovalo. Pravda je svoboda.

Buddha směroval své žáky do budoucnosti a přikázal svým učedníkům, aby ho uctívali méně než toho Učitele, který přijde v budoucnu. Historie nezná jiný příklad takového sebezapření. „Nejsem první Buddha, který přišel na Zemi, nebudu ani poslední. V pravou chvíli vyvstane na světě další Buddha – Tajemný, vznešený, obdarovaný moudrostí, šťastný, pojme celý Vesmír, nesrovnatelný Vůdce národů (...) Bude hlásat spravedlivý život, dokonalý a čistý, který kážu nyní i já (...) Jeho jméno bude Maitréja“.

Náboženské pojednání buddhismu („Pratimokša Sutra“ aj.) obsahuje „desatero následujících přikázání: 1. Nesmíš zabíjet žádnou živou bytost. 2. Nesmíš krást. 3. Nesmíš porušovat svůj slib cudnosti. 4. Nesmíš lhát. 5. Nesmíš prozrazovat tajemství druhých. 6. Nesmíš si přát smrt svých nepřátel. 7. Nesmíš chtít bohatství druhých. 8. Nesmíš vyslovovat urážlivá a hanlivá slova. 9. Nesmíš si dopřávat rozkoš (spát na měkkých postelích nebo být líný). 10. Nesmíš brát zlato ani stříbro.“ (Odhalená Isida. Sv. 2, s. 136)

Mise

Velký Učitel sloučil Zákony všech Učitelů Společného Blaha, kteří mu předcházeli. Znovu otevřel lidem „Védy“. Za cíl Evoluce označil tvořivou spolupráci s Vesmírem a Vzdálenými Světy. Buddha je první komunitář Páté Rasy. Ukázal se jako první vědecký komunitář. Prosadil myšlenku Světového Společenství jako celosvětové spolupráce národů: bez spolupráce a vzájemné pomoci neexistuje nic. Jako první promluvil o rovnosti lidí, postavil se proti kastám. Byl prvním v dějinách náboženství, kdo proměnil kázání v činy.

Životaschopnost Jeho Učení potvrzují přesvědčivá fakta. Buddhismus se nezostudil tím, že by víru rozšiřoval ohněm a mečem, a byl během 27 století zkreslen méně než ostatní náboženství.

„V blízkosti tajemné Uruvély^[3] se Buddha přibližuje nejjednoduššímu vyjádření všeho, co nastřádal. A na březích Nairnagary se rozzáří odhodláním promluvit o komunitě, o vzdání se osobního vlastnictví, o významu práce pro společné dobro a o smyslu poznání. Začít k náboženství přistupovat vědecky bylo skutečným počinem. Poukázat na zištnost kněží a brahmanů byla nejvyšší odvaha. Ukázat skutečné páky lidských sil bylo neslýchané. Příchod Krále v podobě mocného žebráka byl neobyčejně krásný.

V pochopení evoluce lidstva tvář Buddhy jako hlasatele komunity zaujímá nepopiratelně krásné místo.“ (N. Roerich. Altaj – Himálaj, s. 68)

 „Buddhova Velká Osobnost, Jeho Ohnivé Ego, oblečené do hmoty Lucidy [nejjemnější, ale stále neprůhledná světelná hmota], je nyní ve sférách kolem naší planety. S ohledem na hroznou hodinu Armagedonu se lze setkat s mnoha Ohnivými Obyvateli ve sférách, které nejsou tak vzdálené od Země, protože přiblížení ohnivých energií takovou přítomnost umožňuje. Z toho můžete pochopit, jak hrozný čas prožíváme a jaké Síly se podílejí na záchraně naší planety.“ (Dopisy Heleny Roerichové. Sv. 1, s. 447)

^[1] Text biografie je převzat z knihy „Velicí Moralisté“ od V. I. Poljanové.

^[2] „Nirvána je stav dokonalosti všech prvků a energií jednotlivce, které dosáhly nejvyšší intenzity dostupné v daném kosmickém cyklu.“ Toto je jedna z mnoha definic Nirvány, převzatá z knihy „Základy buddhismu“.

^[3] Uruvéla (v současnosti Bódhgaja) na březích řeky Néraňdžará v severovýchodní Indii; zde podle legendy dosáhl Buddha osvícení.